To si tak jeden začne čistit zuby

Po každé dopsané knize mám autorskou pauzu. Což znamená, že nenapíšu ani čárku, sebekratší článek smolím několik dní a ani zvědavé dotazy z nakladatelství, kdy se pustím do něčeho dalšího, restartu mých autorských schopností nepomohou. Samotnou mne to mrzí a prsty občas svrbí, protože mě psaní skutečně baví, vlastně tuto činnost považuji za jednu z nejlepších meditací, kdy píšu a píšu a vůbec nevím, kolik uběhlo času. Ale jak si v tomto nepsavém období sednu za počítač a snažím se, cítím místo lehkého plynutí a radosti jen drhnutí šmirglpapíru uvnitř hlavy a únavu z marné snahy. Přitom námět by byl, ale drhne to a drhne. Po mé poslední knize Z kopce do kopce tento stav trval asi nejdéle, až mne chvílemi napadalo, že moje spisovatelská éra nejspíš skončila a nezbývá, než se vrhnout třeba na tkaní koberečků či jinou novou kari-éru. I to se přece může stát...
A pak přišel ten večer. Na Artu dávali opravdu zajímavý dokument o Beatles a mne při jeho sledování napadalo, jak si je život většiny slavných hudebníků (teď se bavíme o bigbítu či rocku) v mnohém podobný a vlastně je to až klišé - nejdříve na ně přijde hudba a hrají na vše, na co se dá aspoň trochu hrát, pak potkají stejně zblázněné spřízněné duše, založí první kapelu, hrají po garážích a laciných klubech, potkají prvního manažera a podepíšou značně nevýhodnou smlouvu. A jsou šťastní, že můžou hrát a ještě jim za to platí. Hrozně je baví stoupat až nahoru, zruší nevýhodnou smlouvu, najdou si nového manažera a najednou mají všechno - slávu, peníze, i každou, na kterou jen pohlédnou. A zjistí, že sice můžou úplně všechno, jenže ta sláva má svůj rub i líc a začíná je ničit.. Takže zákonitě přijde krize. Drogy, hádky, únava... Někdo to nepřežije, někdo hraje i v sedmdesáti. (Já totiž čtu hrozně ráda životopisy, víte?:-)

Beatles dohráli svůj úplně poslední koncert na střeše, my vypnuli televizi a šli se nachystat na spaní. A jak si tak čistím zuby a dívám se na sebe do zrcadla, najednou mi to došlo. Že už nějakou dobu přemýšlím nad příběhem Hendrixovy kytary. Hendrix na ni hrál v roce 1969 a pak se ji snažil tradičně roztřískat na závěr koncertu v Albert Hall. Jenže se shodou neuvěřitelných náhod dostala až na Moravu a do domu nedaleko polských hranic, kde poslední dobou trávím hodně času. Jak se tak koukám do zrcadla, v ruce kartáček a pusu ještě plnou zubní pasty, rozjela se mi v hlavě spousta koleček, takže jsem místo do postele zamířila k počítači a začala psát nový román. 

Úplně jsem zapomněla, že jsem měla v úmyslu psát zcela jinou knihu, od té doby se mou hlavou prohání příběh muže, na kterého přijde hudba a hraje na vše, na co se dá aspoň trochu hrát, pak potká stejně zblázněné spřízněné duše a založí první kapelu... Jenže na opačné straně železné opony, v systému, který bigbít považoval za hudbu zkažené západní mládeže a jeho hraní za podezřelý projev obdivu ke kapitalistickému zřízení.

A že mám psát právě tuto knihu, mi dokazuje to, že nad ní přemýšlím téměř pořád, za volantem auta, při procházkách se psy, při vaření nebo uklízení a když usednu ke klávesnici, zapomínám na čas a psaní si zase užívám. Nic nedrhne a vše plyne...
Jak se bude jmenovat? To je přece úplně jasné, ne?:-)

 

Listopad 2020

 

Hendrixova kytara měla vyjít na podzim letošního roku. Jenže mezi první a druhou vlnou čehosi, co nikdo z nás nečekal, jsem stihla dlouho odkládanou operaci i rekonvalescenci, takže se její vydání  posunulo na jaro příštího roku. Alespoň doufám, že můj vydavatel tuhle druhou vlnu, kterou všichni zvládáme nějak hůř než tu první, ve zdraví přežije. Stejně jako všechna česká kvalitní vydavatelství, pro které bývá závěr každého roku dobou žní a vytváření zásob na horší časy. Stejně tak jako pro všechny knihkupce. 

Takže až budete přemýšlet, jak vyřešit vánoce, které budou zřejmě úplně jiné, než jsme byli zvyklí, myslete na to, že každá koupená kniha přímo u vydavatele nebo knihkupce (i když přes internet) pomáhá tomu, aby přežil i náš knižní trh.

 

Předem děkuji

 

Kateřina Dubská

 

https://www.jota.cz

https://knihkupectvi-spalicek.webnode.cz/

 

PřílohaVelikost
krest.jpg249.76 KB
autorka a kmotr.jpg323.94 KB
trigenerace.jpg295.15 KB
autorskyudiv.jpg163.92 KB

Aktuality

O Verdě

9.1.2020

Nadační fond Verda, jehož správní radě mám tu čest předsedat už 18 let, je moje srdcová záležitost. Vlastně jsem přesvědčená, že nebýt Verdy, nenapsala bych svou první knihu Člověk Gabriel. Takže honoráře z prodeje této knihy stále přispívají na stipendia romským studentům. Samozřejmě se občas stane, že se něco zašmodrchá, a někdy cítím únavu, což je po více než 18ti letech asi naprosto normální. Zajímavé ale je, že pokaždé, když mne napadne, jestli už není na čase předat veslo někomu novému a mladšímu, něco se stane - zavolá mi nový podporovatel a sponzor, objeví se další cesta, kudy se s Verdou vydat, nebo nás někdo pochválí za to, co děláme. A tak si vždy řeknu: "Vidíš, to je znamení, asi je potřeba pokračovat..."
K těm znamením počítám i chvíli, kdy mi zavolala Jana Ustohalová z DeníkuN  a připomněla mi, že jsme spolu dělaly vůbec první rozhovor o Verdě právě před 18ti lety a že je na čase si to zopakovat:-)

https://denikn.cz/174631/romove-delaji-otevrene-to-co-my-skryte-jejich-n...

Pokud i vás Verda začala zajímat, více informací najdete na: www.verda.me

Autorská čtení v roce 2020

19.3.2019

Mám moc ráda autorská čtení, protože se pokaždé setkám se spoustou svých čtenářů a pokaždé se něco nového dozvím. Od té doby, co vyšla má první kniha Člověk Gabriel, jsem jich stihla už opravdu hodně - v brněnské Mahenově knihovně a v Café Clubu v Uherském Brodě, v Divadle Na zábradlí v Praze, v ostravském Domě knihy, v Krajské knihovně v Havlíčkově Brodě, ve Zlíně i v Uherském Hradišti aj. A těším se na další...

5. března 2020, 17.30 - knihovna v Lipníku nad Bečvou

12. 3. 2020, 19.00 - Brno - Divadlo Husa na provázku, Cestovatelské čtvrtky DHNP (nejen o mých knihách, ale hlavně o Irsku)

Takže - pokud máte zájem, ráda se vydám i do vašeho města, stačí mi jen napsat na - katdub@seznam.cz

Recenze knihy Z kopce do kopce

19.3.2019

Asi nejvíce mne zatím potěšila recenze s názvem Vejce a já po česku. Svým obdivem k světoznámé knize Betty MacDonaldové se nijak netajím a dokonce jsem si v rámci tohoto obdivu dovolila použít její název pro pojmenování jedné z kapitol mé vlastní knihy. Takže bych lhala, kdybych tvrdila, že mi srovnání právě s touto knihou poněkud nezvedlo autorský nos:-) Ale i ostatní recenze mi samozřejmě spravily den...

http://www.podporaceskychautoru.cz/2019/02/recenze-z-kopce-do-kopce-kate...

http://www.klubknihomolu.cz/154887/blaznivy-utek-z-mesta-na-vesnici/

https://www.vaseliteratura.cz/pro-dospele/7223-z-kopce-do-kopce?fbclid=I...

http://www.topcteni.cz/katerina-dubska-z-kopce-do-kopce/?fbclid=IwAR3Wu9...

https://knihomilka.home.blog/2018/12/14/z-kopce-do-kopce/

http://mujsvetknih.blogspot.com/2018/12/kouzlo-samoty-na-pomezi-bilych-k...

http://knihu-prosim.blogspot.com/2019/01/z-kopce-do-kopce.html

Facebook