Co vyšleš, to se ti vrátí…

Přišel mi škaredý mail. Nepodepsaný. Začínal označením mé osoby, kterým se obvykle hanlivě popisuje jedna část ženského těla a končil posláním do pekel. To mezi už si raději nepamatuji, protože jsem nějakou chvíli na ten text nechápavě zírala a pak ho raději vymazala. Ale dobře si pamatuji ten pocit: úžas, rána do hrudníku a taky trochu strach. Přetrval několik hodin společně s otázkou, jak se asi cítí ti, kterým chodí podobné maily po stovkách a kterým naprosto neznámí lidé přejí pobyt v koncentráku, smrt a nebo v lepším případě rakovinu?

Že nám veřejná diskuse  poslední dobou výrazně zhrubla, už jsme si asi všimli všichni a opravdu nemám nyní v úmyslu rozebírat, proč a kdo za to může. Mě spíše stále více zajímají lidé, kteří si sednou za počítač, a posílají do světa urážky se zřejmě nutkavou potřebu někoho jiného zranit. A kroutím hlavou nad tím, jak se zřejmě nebojí, že se jim podobná přání vrátí zpátky jako bumerang. Nemám na mysli lidskou spravedlnost, která je zatím, nejen u nás, příliš těžkopádná a podobné výlevy, až na pár výjimek, netrestá. Mluvím o jiné, kterou někdo nazývá karma, někdo boží mlýny, jiný třeba zpětná vazba. Jelikož jsem za svůj pobyt na tomto světě posbírala pár zkušeností, tak vím, že skutečně funguje, protože každý čin má své následky a že i urážka a potřeba někomu ublížit je činem, který se vrací zpět k tomu, kdo jej vyslal. 

Jen si zkuste vzpomenout na chvíle, kdy vám mnohdy i oprávněně ruply nervy, popadli jste třeba vařečku a naplácali svému potomkovi pořádně na zadek. Opravdu se vám ulevilo? Možná jste si i vy sami někdy všimli, že když vás něco naštve a máte plnou hlavu zlosti na své okolí i na celý svět, den se vám nějak začerní. A najednou se nečekaně rozbije rychlovarná konvice, ve které jste si chtěli uvařit kávu na uklidnění, zapomenete klíče nebo peněženku, na chodbě potkáte souseda, o kterém víte, že je morous a v klidnějších dnech si ho ani nevšimnete, nicméně zrovna v takový den vás ještě více vytočí nějakou nejapnou poznámkou na vaši adresu. Pak vám ujede autobus nebo nenastartuje auto, v práci se jak na potvoru nic nedaří… Dokud máte plnou hlavu vzteku, tak to pokračuje až do večera toho tmavého dne, pokud nepoužijete nějakou osvědčenou techniku, která vám hlavu konečně vyčistí. Někdo si dá panáka, někdo zavolá dobrému kamarádovi a někdo se jde projít do parku. Mně se osvědčilo v podobně tmavém rozpoložení jít do lesa nebo využít příliš mnoho nahromaděné energie a pustit se do čistění kurníku nebo stáje, okopat záhonek nebo vyplet plevel a hned je mi líp. Pak se rozhlédnu kolem sebe a řeknu si: “Proč já se vlastně tak rozčluju, vždyť je to blbost, svět je přece krásný!” A hustá černá mlha se najednou zvedne, sluníčko začne svítit, lidi kolem se spíše usmívají než mračí, autobus na mě počká, auto nastartuje, konvice zničehonic zase začne vařit a nebo už prostě dosloužila, a při nové srážce se sousedem si jen řeknu: ” Vždyť je to chudák, protože je osamělý a nemocný, to není moje věc…”

Jenže někteří z nás své mraky v hlavě řeší místo procházky parkem tím, že si sednou k internetu a pošlou je dál. Pokud se jim skutečně uleví, tak jen na chvíli, a tak píšou dál, přidávají další a další urážky a možná se diví, proč jim není lépe. Jenže lépe jim být nemůže, tak to prostě nefunguje. Zlo, a podobné chování se dá skutečně zlem nazývat, je totiž velmi záludné a nebezpečné, a nakonec si vždy vybere svou daň. 

Od té doby, co o existenci zpětné vazby vím, si skutečně dávám velký pozor, co říkám a píšu. Ne proto, že bych byla tak slušná osoba, já mám skutečně strach z toho, co by se mi vrátilo. A také vím, že pokud se mi dostane podobného zacházení z druhé strany, je naprosto zbytečné brát si to osobně. Když má někdo potřebu mne urazit a a ublížit mi jenom proto, že mám jiný názor nebo nesedím do jeho vnímání světa, vypovídá tím jen o sobě a o svých vlastních problémech. Dává světu najevo, že z nějakého důvodu není spokojený, cítí se špatně a má strach, a tohle všechno se v něm hromadí a hromadí, až to dopadne jak se žumpou, kterou už dlouho někdo nevyčistil, takže začne přetékat a špinit své okolí. A majitel takové žumpy si tím jen zadělá na mnohem dlouhodobější problémy - s naštvanými sousedy, s místní radnicí nebo hygienou a hlavně se zápachem, kvůli kterému nakonec nemůže ani otevřít okna a nadechnout se čerstvého vzduchu. Takže je ještě naštvanější na celý svět, který je k němu nespravedlivý, zlý a ke všemu ještě smrdí, protože si stále odmítá připustit, že tu žumpu za něj nikdo jiný nevyčistí. Raději hledá další nepřátele, na které by svou nespokojenost svedl. Asi úplně nejvíce ho rozčilují ti, kteří působí spokojeně a hlavně “páchají” dobré činy, protože už vůbec nechápe jejich motivaci, takže ji nutně považuje za pokryteckou a bere si osobně, že mu tím dávají najevo, jak je on sám špatný. Čím to asi bude, že se tihle “sluníčkáři” cítí mnohem lépe a je to na nich ještě ke všemu vidět? 
Začíná mi být všech pisatelů splašků až líto. Protože musí mít opravdu hrozný život a stále si neuvědomují, že podobnými výlevy škodí nejvíce sami sobě. A tak jim do nového roku z celého srdce přeju, aby je ta potřeba ubližovat konečně přešla, protože jestli v ní budou dál pokračovat, z jejich okolí se vytratí ti poslední, kteří za něco stojí, kolem sebe budou mít jen sobě podobné a jednou se v těch splašcích skutečně utopí. Stejně nebudou šťastní a posléze ani zdraví, protože i tak karma totiž funguje. 

 

 

 

 

Sama jsem si dala novoroční závazek, že si budu ještě více rozmýšlet, co komu píšu a hlavně říkám, budu se na ostatní více usmívat a když mi nebude do smíchu, tak raději někam zalezu a nebo se půjdu projít, aby slunce zase svítilo a mlha se zvedla. A opravdu si nebudu nic brát osobně. Ani škaredé maily, protože jeho pisateli je určitě mnohem hůř než mně. Jdete do toho se mnou?

 

Facebook Instagram