30. kilometr

Všechno zlé je k něčemu dobré...
(leden 2023)

Člověk míní, inspirace a různé události mění. Po roce obvyklého autorského odpočinku, (což je taková moje eufemistická výmluva, protože pak musím na rovinu přiznat, že mi po vydání knihy nějakou dobu psát nejde, i když se snažím sebevíc), jsem se konečně do psaní pustila. Začala jsem psát pohádku. Bavila mne, protože mne napadla při pozorování mé krásné vnučky a tak se, jak už je v naší rodině zvykem, začala pomalu stávat literární postavou. A pak jsem jednoho letního večera zvedla mobil a následně se poněkud zhroutila. Zasáhla mne smrt kosící v mém nejbližším okolí. Koneckonců si na toto téma můžete přečíst můj poslední blog Projdi si smutkem...
Chtěla jsem smutku uniknout, protože právě tato emoce je až všestravující a kreativitě nepřidá. Takže jsme se vydaly na čtyřgenerační výlet těsně na konci sezóny - já, moje maminka, moje dcera a vnučka. Na ten den zřejmě nikdy nezapomenu, protože se od rána spojily snad všechny síly, aby nám ten výlet překazily. Až se jim to definitivně povedlo na dálnici do Bratislavy, odkud jsme měly odletět na Sicílii. Jenže - hromadná nehoda tu dálnici uzavřela na tři hodiny, letadlo odletělo bez nás a bylo po dovolené. A když tak sedíte v autě, bezmocně sledujete ubíhající čas a snažíte se nepočítat všechny ty zbytečně vynaložené peníze, napadají vás různé věci. Třeba úplně nová kniha, kterou odstartovala moje dcera sedící za volantem slovy: "To by byla asi zajímavá kniha na téma, co všechno se může stát, když nedojedeš včas tam, kam jsi původně chtěla."
"Ale prosím tě, na tohle téma už vzniklo tolik knih i filmů," mávla jsem tehdy trochu otráveně rukou.

Jenže... Abych to shrnula, začala jsem psát knihu jménem Třicátý kilometr, a hádejte, jaké má téma?

Ono mi totiž v dnech následujících náš nepovedený výlet došlo, že mnohé děje náhodami nejsou a každá událost má své viníky i oběti. A je zajímavé přemýšlet nad tím, jak se ti viníci i oběti vůbec do podobné situace dostanou. Všechny mé předchozí knihy mi zabraly mnohem více času za pracovním stolem, moje šestá kniha jenom půl roku, což je můj osobní rekord, nad kterým stále vrtím hlavou. A vyšla na podzim roku 2023. 

Anotace:

Miroslav touží utéct. Ale kde k tomu vzít odvahu?
Tomášovi chybí jeho žena, a tak hledá útěchu na těch nejbizarnějších místech.
Nina má smutek. A ten ji oklikou přivede k ní samé.
Ivana chce jediné – hlavně neskončit jako její máma!
A Lukáš? Ten šlape na pedál, co to jde. Nikdo totiž neměl čas mu říct, že občas je nejlepší zpomalit.
Na třicátém kilometru se splétají životní nitky, které jsou tak povědomé, jako bychom jejich aktéry znali ze sousedství. Osudy několika generací bytostně vyvěrají z naší současnosti a světa, který žijeme. V důmyslně komponovaném kaleidoskopu příběhů na sebe narážejí životní reality natolik odlišné, že nemůže přijít nic jiného než tvrdý náraz. A ten vždy vyvolává otázky… Odkud ve skutečnosti pramení naše rozhodnutí? Jaké otisky na nás zanechali ti, kteří se nás pokoušeli vychovat, jak nejlépe dovedli? A kdo kreslí trajektorie našich životů – my sami, nebo osud? Román nepřináší záchranu v podobě životní navigace ke stažení do mobilu, ale nabízí naději, že vždy můžeme správně odbočit nebo šlápnout na brzdu. A možná až dočtete, budete i vy přemýšlet nad tím, na jaké své vlastní osudové křižovatce jste odbočili správně nebo jste měli zvolit jiný směr.