Z kopce do kopce

Dlouho jsem se nemohla rozhodnout. Když máte v hlavě dva náměty, je opravdu těžké vybrat si, do kterého se nakonec pustíte, když se vám z různých důvodů psát pořád ještě nechce, ale už vás začínají svrbět prsty po klávesnici. Protože je vám jasné i to, že jakmile se pustíte do psaní, strávíte touto činností hodně času, budete zase tak trošku mimo a hlavně by bylo smutné si uprostřed rozepsané knihy říci: "To nejde, jdu do té druhé." A asi by se to nelíbilo ani vydavateli:-)
Nakonec za mne rozhodlo naše ochotnické místní divadlo. Já jsem se totiž zase tak neflákala, jak by to teď mohlo vypadat, ale napsala jsem divadelní hru, která se v dubnu letošního roku ocitla i na jevišti a sklidila značný úspěch. Sice si nemyslím, že by za ten úspěch mohla až tak předloha, ale nějak se nám podařilo vytvořit neuvěřitelně soudržnou partu skutečných herců. Kteří už po mně chtějí hru další, jenže já jim odpovídám, že musí vydržet do srpna, jelikož do července budu mít spoustu práce na dokončování své čtvrté knihy.
Stále jsem totiž nemohla přijít na to, jak rozepsaná hra dopadne a i herci už začínali být kapánek nervózní. Až jsem jednoho dne plela zahrádku a do mé ( touto bohulibou činností naprosto vyprázdněné) hlavy najednou ten konec přitekl sám od sebe. Zahrádka sice zůstala z půli plná plevele, ale já sedla k počítači a náramně se u sepisování posledního dějství bavila. A když jsem pak tu hru donesla na další zkoušku, bavili se i ostatní. Dokonce jim občas i slzy tekly. Takže jsem si uvědomila, že se mi chce napsat nějakou vtipnou knihu (to byl jeden z námětů), protože se u jejího psaní chci a musím také smát, jinak to nebude fungovat. Mimochodem ta čtvrtá kniha bude obsahovat i kapitolu s název Každý chce hrát divadlo, hádejte o čem bude:-)

O čem tedy moje další kniha bude? Ona se tak trochu píše sama, protože je o tom, jak jsem se z brněnského bohéma stala bohémem krhovským (tak se jmenuje i naše divadlo) a její pracovní název zní: Já a (nejen) moje kozy... Stále jsem totiž nepřišla na ten pravý název a stále doufám, že ke mně připluje sám.
Moje kozí stádo zatím dělá vše pro to, aby těch kozích historek utěšeně přibývalo a vlastně se tady na kopci pořád něco děje. Jeden můj kamarád, který sám píše úspěšné knihy, mi řekl, že každá moje kniha je úplně jiná, jako kdyby ji napsal jiný autor. Asi jsem prostě spisovatel chameleon. Z přiložené ukázky sami zjistíte, proč... 
Tak mi držte palce, ať se u psaní dál dobře bavím, a nejpozdějí na konci roku 2018 se dobře baví i moji čtenáři...