Dopisy čtenářů

Milí čtenáři, dočetli jste? A chcete se se mnou podělit o své názory, dojmy, otázky či připomínky? Napište mi. A já slibuji, že co nejrychleji odpovím, třeba i s dotazem, jestli souhlasíte s uveřejněním vašeho příspěvku na tomto webu. Protože ty nejzajímavější obsahující nějaký vlastní příběh si zveřejnění zaslouží...

Moje adresa: katdub@seznam.cz

Pokaždé mne obrovsky překvapí, když mi do mailové schránky dorazí dopis od čtenáře, který právě dočetl moji knihu. A samozřejmě mne potěší, když se mu kniha líbila, protože v ní nalezl nejen čtenářský zážitek, ale i otázky a odpovědi, které mu zřejmě nějakou dobu krouží hlavou a možná i proto v knihkupectví sáhnul po mých knihách. Už mi těch dopisů a reakcí přišlo tolik, že si dovoluji některé z nich uveřejnit. Samozřejmě s povolením autora:-)

Vážená paní Dubská.

Je nezvyklé datum k napsání těchto řádků. Poslouchám Radio Beat, tluču na klávesnici. Za 6 týdnů mi má být 70. A proč píši zrovna Vám, paní Kateřino.

Mám za sebou krásný zážitek,jehož strůjcem jste právě Vy. Včera jsem dočetl Vaše dílo - Hendrixovu kytaru. Klobouk dolů, jak jste to krásně napsala. Protože se počítám za vrstevníka hlavního protagonisty díla, musím napsat, že jste to všechno vystihla obdivuhodně. Je pravda,že já jsem neodešel, ač mne starší kamarádi přemlouvali a lákali. Ale moje matka po rozvodu byla tím, co mne tu drželo. Nebyl jsem ani úspěšný hudebník, později podnikatel jako Jan. Byl jsem strojař, později vyučující odborných předmětů na střední škole, který šel do důchodu znechucený z kvasinské Škodovky. V mládí jsem však objížděl vystoupení a zábavy jako příležitostný pomocník s kapelou kamarádů a přátel. Takže vím, jak skvěle jste vystihla onu dobu a dění kolem. Jsem i rozvedený, takže i toto dění je mi známé, byť ne s umělkyní, ale vysokoškolačkou. No a závěr mne vzal u srdce, neboť i já jsem se po 42 letech setkal s bývalou láskou (žijící ale 200km ode mne a narozdíl od Magdy sršící zdravím) po úmrtí jejího muže. Prostě já se do toho začetl a byl v tom, ani se mi nechtělo knihu odkládat a s blížícím koncem jsem si přál, aby nekončila. Prostě z mé strany úžasné čtení. Za to Vám velice děkuji a skládám poklonu.

Viktor Kubín

*****

Milá paní Dubská,

Předem Vám moc děkuji! Teď jsem dočetla Z kopce do kopce a prostě Vám to musím napsat. Je až neskutečné, jak se to podobá mým, potažmo našim, zkušenostem. Před třemi lety jsem zjistila, že se mi pohodlný brněnský život v opraveném zrekonstruovaném bytě v centru začal nějak zajídat a nudit. Dlouho jsem cítila, že potřebuji přírodu - chatu, chalupu, cokoli...navíc mně baví rekonstruovat a restaurovat cokoli a řekla jsem si, že kdy jindy, než teď. Takže jsem koupila dům kousek od Jevíčka a do měsíce se tam odstěhovala i s druhou polovinou a v té době dvěma psy. Majitelem byl p. Nedbalec. Nomen omen. Co mohl, to v domě pokazil. Ale proto to také nepíšu. Vaši knihu jsem přečetla jedním dechem za dvě odpoledne. A opravdu jsem nestíhala zírat, jak mnoho bylo podobného. Trápení s liškami kradoucími slepice, netáhnoucím kotlem nebo když jsem jela k domu poprvé (poté, co jsme absolvovali několik předešlých setkání v jiných domech v horším či lepším stavu, které se nám taky líbily) a říkala jsem si, že "sem se v životě!! nenastěhujeme", protože cesta byla plná děr a výmolů, přes cestu nám běhala zvěř...první zimu v domě bylo ráno deset stupňů, po tříhodinovém topení se to zvedlo na 13 a tak pořád dokola...

Právě trávím chvíle s Vaší knihou a zítra si půjdu zarezervovat i Vaše další dvě díla. Chci Vám napsat, že příběhy jsou moc milé, dokonce myslím, že by mohly sloužit i jako součást terapie (jsem profesí psycholožka) u pacientů, kteří už mají horší časy za sebou, protože v nich cítím empatii, naději, víru, jsou srozumitelné, ne však plytké.

Přeji Vám mnoho další inspirace. Jitka Hajnová

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je to vůbec poprvé, co píšu ohlas na nějakou knihu, kterou jsem přečetla, ale až nyní mám tak obrovské nutkání!!!

Začalo to tím, že jsem šla se svými malými syny (5 a 2,5 let) koupit do knihkupectví dárek k narozeninám pro svoji tchyni....má narozeniny 19.prosince a k těm třem knihám, které jsem ji vybrala, najednou držím v ruce Váš román DCERY. Chvíli jsem na něho nevěřícně koukala a pak si říkám, to není dárek pro tchyni, ale pro mě! Tak jsem si Vaši knihu zabalila pod stromeček (ano, i dárky pro sebe si balím sama, asi to souvisí s tím, jak chci mít vše pod kontrolou - abyste rozuměla, teď v prosinci to bylo pět let, co jsem na mateřské/rodičovské dovolené), protože jiný dárek vzhledem k  tomu, že stavíme/rekonstruujeme dům, jsem ani nečekala vzhledem k finanční situaci. No a pak přišla ta slavnostní chvíle, kdy jsme se mohla začíst, děti byly zrovna bohužel přes vánoční svátky nemocné a na antibiotikách (upřímně? vlastně mi to ani nevadilo, protože nám odpadl ten věčný kolotoč rodinných návštěv, kdy jedna strana kontroluje, zda jsme na té druhé straně nestrávili víc času...kdo nezná, nepochopí). A mě ta kniha tak chytla za srdce!!! Tak jako snad ještě žádná jiná!!! Bulila jsem už při čtení prvních několika desítek stran a já jsem si uvědomila - ano, tuhle knihu jsi potřebovala jako nějaký lék na svoji občas bolavou duši, na své pochybnosti ohledně toho, jestli je tohle ten život, který jsi chtěla a který teď máš a který je na jednu stranu krásný a na druhou stranu vlastně naplněný samými povinnostmi a velkou zodpovědností. Šlo to až na dřeň a já Vám za to z celého mého vybrečeného srdce děkuji!!!

A ač je to již týden, co jsem knihu dočetla, stále je ve mně, stále v mé hlavě proudí Vaše myšlenky, stále se vracím k tomu, jaký úděl my ženy od života máme - čekáme - nemáme....a velmi Vám děkuji, že mi kniha zprostředkovala Vaši odvahu se vzepřít a neopakovat stále stejné chyby Vašich ženských předků. Ta síla ke mně doputovala a něco z ní ve mě zůstalo a tak proto Vám nyní píšu tento email, abych Vám co nejsrdečněji poděkovala za osobitý a osobní příběh, za Vaši odvahu něco takového napsat a vydat!

Mějte se Kateřino moc krásně a spokojeně a já se budu těšit na Vaše další a další knihy.

Vaše čtenářka Lenka Šedivá

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Moc děkuji za vaši knihu Dcery. Měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale koupím si ji, protože taková knížka nemůže v mé knihovně chybět.Považuji ji za jednu z nejsilnějších a nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla (a že jsem jich opravdu přečetla hodně) . Děkuji za krásnou češtinu, která se tak krásně čte, slova jako by sama plynula... ale myšlenky nutí člověka se zastavit, přemýšlet, srovnávat... V něčem je naše rodinná historie trochu podobná a dovedu si představit, jak to pro vás muselo být neskutečně těžké, otvírat kostlivce ve skříni a ptát se. Myslím si, že se vám neskutečně ulevilo. Síla přímo z knížky prýští a ráda se k ní budu vracet, až mi někdy bude ouvej. Ještě jednou děkuji a přeji hodně tvůrčích nápadů do další tvorby. Přeji Vám jen to nejlepší. 

s pozdravem Jitka Simandlová

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dobrý den, Kateřino.

Právě jsem dočetla Váš román " Dcery" a musím Vám napsat ještě dnes , že mě tak vtáhl do děje, že jsem ho přečetla během dvou dní a tím pádem jsem trochu odbyla vánoční úklid. Myslím si, že je to tak skvělé vyprávění, že ho doporučím dalším čtenářkám. Teď úplně váhám, co bylo lepší. Člověk Gabriel nebo Dcery? Rozhodně si myslím, že nakladatelství Jota má čest vydávat Vaše knihy a věřím, že jich napíšete ještě hodně.

Takže ještě jednou děkuji za skvělý čtenářský zážitek a přeji nejen Vám, ale i celé Vaší rodině krásné vánoční svátky a hodně štěstí a zdraví do nového roku. Dále Vám přeji hodně čtenářů a hodně nových inspirací.

Vaše čtenářka Lída

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Chci poděkovat za vaše Dcery. Přečetla jsem je, ne zhtla jsem je téměř v transu. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Našla jsem pár paralel i s mou rodinou, mnoho styčných bodů s Kateřinou.

Já sama pocházím z rodiny dlouhověkých žen, nyní jim je již přes devadesát let a teprve nyní se dozvídám od nich věci, které jsem možná trochu tušila, ale neuměla vysvětlit. Nyní i díky těmto pozdním doznáním - možná  dostávají jasnou a konkrétní podobu. Snad mi to pomůže. V mé rodině měli vždy - díky ženám - zcela výsadní postavení její mužští členové. Dnes mi řada historek na toto téma přijde až komická, ale dřív mě to dost mrzelo. Děkuji za krásnou knihu, která je brilantní po všech stránkách. Po Vánocích seženu Člověka Gabriela. Teď se už musím vyspat a dohnat předvánoční resty.

Srdečně

Pavla Neprašová

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Těší mě, že mi stále chodí dopisy i od nadšených čtenářů Člověk Gabriela a potěšilo mě, když mi do mailové schránky dorazila recenze od bývalého šéfa, který v dobách naší spolupráce razil heslo: "Chválím tím, že nenadávám." Samozřejmě od oněch bohatýrských časů po založení Computer Pressu uběhla spousta vody a každý z nás se mění, zmoudří a ztolerantní, ale stále platí, že pochvala od českomoravské verze Steva Jobse (jeho životopis mi umožnil pochopit mnohé z toho, co jsem mému šéfovi a společníkovi kdysi dávno vyčítala), opravdu zahřeje u srdce. Tak a tady je: 

Kateřina napsala svou první knihu a je to – nebojím se to vyslovit – velký román. Příběh života člověka, od narození až k smrti, bohatý, naplněný. Obyčejný a současně neobyčejný, skutečný jako z rodinné historie a přitom jím semtam probleskuje magie.

Magie. Mají se v románu, zasazeného do skutečné doby i míst, která známe, vyskytovat „věci, které se přece nemohou stát?“. Není pak takový román pohádkou pro dospělé, neslouží zvláštní nadpřirozeno jen autorce k překonání překážek a vyřešení věcí, které přece normálně vyřešit nejdou?

Ne – ale Člověk Gabriel si zaslouží výjimku. Je o lidech, kteří nejsou jako my, a jejichž svět není úplně tím naším světem. Věří v jiné věci než my a vidí věci jinak než my. Chápu tak autorčinu snahu – a líbí se mi, že použila tuto cestu – jako nápovědu nám natvrdlým k pochopení jiných lidí, jiného etnika, cikánů, Romů. Divíme se, hodnotíme s despektem, proč dělají věci tak, jako bychom je my nedělali, že nedělají to, co my bychom dělali? Protože vidí jiné věci, jiné světy, žijí životy jinak – v jejich životech je to, co v našich není. Magie? Pro jiné stejně přirozené jako když teče voda v potoku. Pro ně je zase magické to, co děláme my – například když obchodujeme s vysoce strukturovanými investičními deriváty. Co je tady skutečné a co je magické, co je realita a co je fikce? Pro někoho jsou kouzelné ovce, pro jiného zase opce.

Člověk Gabriel je psán prostým a čtivým jazykem, možná někde až příliš básnivým. Plyne tak, jak plyne život sám, začtete se a uplynou dvě odpoledne, právě tak jako Gabrielovi v knize uplynul jeho život. Kniha se těžko odkládá rozečtená – autorka, na prvotinu „zkušeně“ staví vyprávění jako cestu: nechcete se zastavit, chcete jít dál a dál, protože cesta je od toho, aby se po ní šlo a nezastavovalo.

Vydejte se na cestu spolu s Gabrielem; nebudete zklamáni tím, co uslyšíte, uvidíte a zažijete.

 Jiří Hlavenka 

Tato čtenářská recenze mně samotné pomohla pochopit, o čem jsem to vlastně psala:

Člověk Gabriel  je pro mě -
Píseň o svobodě a o lásce, o kompromisu a hledání…
Pokud hledáte historická fakta a konkrétní události, nenajdete je a budete zklamáni.
Je to kniha o svobodě duše, o hledání, čím ji naplnit, aby byla spokojená. Je úplně jedno, zda je to duše cigánská nebo gadžovská – všechny mají stejnou touhu, být naplněny tím, co k nim patří.
Je to o setkání dvou světů – toho, který nás dává do správných škatulek a toho, který ví, že nic není správně a nic špatně – nežijeme dnes něco podobného?
Kdo čte mezi řádky, dozví se, proč ho stále více dojímá západ slunka z okna svého domu než nejkrásnější scenérie na fotografii…a může získat i spoustu dalších odpovědí, které na internetu nenajde. Zas přichází ta doba, kdy slovo má tolik významů, že je devalvováno a je dobré číst mezi řádky, poslouchat, co přijde v pauze nebo zda konec věty nezní ještě dál .
Kdo přečte Gabriela tímto způsobem, dlouho nebudete číst jinou knihu, protože jeho duše se bude léčit a osvobozovat, přicházet k sobě…a nebude chtít přestat…nebezpečná kniha, která učí číst jiné než slova…

Jana Daňková

Čtenářské ohlasy

Dobrý den, paní Dubská,
i já Vám chci poděkovat za krásný čas při čtení knihy ČLOVĚK GABRIEL. Asi bych se opakovala - nadšení čtenáři a hlavně čtenářky  už rozebrali v komentářích téměř všechny pocity a dojmy - mě knížka dostala do jiných světů. Možná to bylo tím, že jsem ji četla v letadle a na Menorce v létě 2013 (a pak ještě několikrát doma). 
Takže ještě jednou díky za vyjádřenou krásu, naději i hořkost světa i vztahů, kterou umíte vyjádřit nádhernou češtinou. Knížka je v knihovně ve společnosti mých nejoblíbenějších knih. Moc se těším na Vaši další knihu.
Přeju pokoj v duši a radost ze života i tvorby.
S pozdravem,

Marcela Durdová

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vážená paní Dubská,
právě jsem dočetla Vaši knihu....a opravdu mě okouzlila. Obrazy, které malovala slova, byly úchvatné a přiznám se, že jsem  občas i cítila vůni meruňek :)) 
Chtěla bych Vám poděkovat za milý prožitek, který si našel své místo v čtenářském srdci. Knihu jsem objevila zcela náhodou mezi novinkami v knihovně, ale dnes vím, že jsem ji měla číst.....a určitě budu knihu doporučovat dál svým čtenářským přátelům. 
Přeji Vám vlídný a klidný adventní čas, požehnané Vánoce a do nového roku hodně inspirace....těším se na další knihu z Vašeho pera :)) Ze srdce Irena Dyntarová / Východní Čechy /

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Právě jsem dočetla Vaši knihu.... Nic tak krásného se mi dlouho do rukou nedostalo. Je osvěžující, je dojemná, je smutná .... tolik slz mi dlouho neukáplo dojetím nad knihou. Dostala jsem Vás a Vaši knihu doporučenou od kamarádky, že by mně mohla zajímat, protože koně a já jedno jsme.... navíc buchlovské kopce, jak říkám, jsou mými hranicemi, kde jsem doma a kde už jsem "ve světě". Kniha mne nezaujala, kniha a Vy jste mne celou pohltilli... i ve snech jsem byla s Gabrielem, tak živá jsou písmena.... Ještě jednou díky za knihu, těším se na další a třeba někde někdy... kdo ví???

Rena Mauerová, Rudice

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je to týden, co jsem dočetla Vaši knížku o Člověku Gabrielovi... a pořád jsem plná dojmů. Chtěla bych Vám poděkovat za krásný zážitek a za vše, čím mě Váš příběh obohatil. V knihkupectví Vaše knížka přitáhla můj pohled, vzala jsem ji do ruky, přečetla prvních pár stránek... a bylo jasné, že si ji odnesu domů.

Příběh byl pro mě o to silnější, že je situovaný do mého milovaného rodného kraje (pohled na Buchlov mě denně hladí po duši). Koně jsou mojí celoživotní láskou, proto jsem tak s Gabrielem prožívala každou chvíli, kterou strávil s těmito nádhernými zvířaty, když se o ně staral nebo jim pomáhal...

Velká opětovaná Láska je veliký dar. Bylo uklidňující zjistit, že i jiným lidem (byť jsou hrdiny z knížky) se stává, že přes sílu pouta, které je mezi nimi, si občas neporozumí. Že občas mluví jiným jazykem a jako by žili každý v jiném světě... Ale pak přijde znovu sblížení a Láska je silnější než dřív... Nedokáži vyjádřit všechno, co cítím. Jisté je, že Gabriel a jeho příběh neopouští moje myšlenky. Možná proto, že máme právě zahradu provoněnou dozrávajícími meruňkami...

Ještě jednou děkuji. Přeji Vám z celého srdce hodně štěstí, radosti, nápadů a nadšení. Těším se, až světlo světa spatří Vaše další knížka. 

Martina Antálková

P.S.: Za tu krátkou chvíli, co knihu mám, prošla rukama ještě jednoho čtenáře - mojí maminky. "Jedním dechem... Bylo to krásné!" Tak zněl její komentář a světýlka v očích doplnila to, co se obtížně vtěsná do slov.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdravím Vás ze severu Čech, 

Odposlechnuto:

Moje kamarádka mi nedávno popisovala zážitek z knihkupectví, kde zcela náhodou vyslechla rozhovor dvou prodavaček. 
První: "Něco dobrýho bych si přečetla, poraď..."
Druhá vzala ze stojanu knihu "Člověk Gabriel" a podala jí ho se slovy: "Na, přečti si tohle, tohle je fakt dobrý..."
První: "Né, to se mi nechce číst, to je prej o cigánech."
Tak vidíte, je to fifty fifty:-))

Čtenářské ohlasy:

Dnes ráno jsem dočetla Vaší knihu a jsem jí tak okouzlená a nadšená, že ji vezmu do ruky ještě jednou. Četla jsem doslova jedním dechem a nechala se pohltit Vaším krásným vyprávěním, které nejen že je mistrně napsané, ale dokáže přiblížit pro mnohé z nás vzdálený a nepochopitelný svět jiné kultury. Síla Vašeho vyprávění může pomoci některým lidem stát se tolerantnějšími vůči romské menšině a zbavit se svazujících předsudků. Ve svém okolí mám pár romských přátel a vím, jak je pro ně těžké žít v naší společnosti. Protože pracuji v knihkupectví a objednávám knihy, mám nyní možnost udělat Vaší knize reklamu a doporučit ji širšímu počtu čtenářů, což s velkou radostí udělám. 
Přeji Vám všechno dobré a děkuji za tak krásný zážitek při čtení. Budu s napětím očekávat Vaši další knihu.

Noemi Mědílková
Knihkupectví Horová, Náchod

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Vážená paní spisovatelko,

právě jsem odložila Vaši knihu Člověk Gabriel. Je mi krásně a je mi smutno, těch dojmů je hodně a jsem moc ráda, že se mi Vaše knížka dostala do rukou. Strávila jsem s ní hezké chvíle, četla se tak snadno, jak ubíhá život, když je člověku dobře. Pohladila mne po duši, mám ráda knížky, kde je prostor pro vlastní fantazii, kdy je děj jen naznačen a ponechán čtenáři k vlastnímu prožívání. Obdivuji Vaši krásnou češtinu i schopnost vžít se do mentality lidí z tolik odlišného prostředí. Ale láska, bolest, strach, otázky po smyslu bytí, to vše je asi ve všech kulturách stejné.

Děkuji Vám a těším se na Vaši další knihu.

Hana Němečková

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Dobrý den, dneska jsem pro naši knihovnu vybírala z auta dodavatele knihy a
ČLOVĚK GABRIEL si mě mezi stovkami jiných knih a barevnějších obálek k sobě
naprosto přitáhl. Před pár týdny jsem dočetla Žítkovské bohyně, taky
Kateřiny, taky brněnské - byl to neobyčejně silný zážitek a od knihy Vaší si
slibuju jeho opakování. Krom toho, když jsem se dočetla, že jste vystudovala
brněnskou "knihárnu"... I já (ale letos se sejdeme už 40 let po maturitě :-)
Na Vašich stránkách nadto vzpomínáte Želar - takzvaná Květa Legátová, jinak
Věra Hofmanová, to byla naše milovaná "Hofča", němčinářka právě na té
brněnské "knihárně".
A to už se točím dokolečka: Vaše kniha mě přitáhla silou přímo magickou a já
ji honemhonem zpracuju (jsme asi první v celém Česku! Nemůžu si přetáhnout
záznam, katalogizační lístek nenacházím ani na Národní knihovně :-) ) a
půjčím si ji a večer se do ní začtu a před spaním vyslovím už podruhé "Ty, a
co kdybychom letos fakt jeli na dovolenou do Bílých Karpat?"

Měla jsem pocit, že Vám to musím napsat.... :-)

Jitka Žáková
knihovnice z pošumavské Volyně

Já jen doufám, že Člověk Gabriel splní očekávání, přiznám se, že mne srovnání se Žítkovskými bohyněmi trochu zaskočilo:-)

Milá paní Dubská, ozývám se podruhé - poprvé to bylo bezprostředně po koupi Vaší knihy pro naši knihovnu, kdy jsem měla potřebu Vám sdělit, jak mě Vaše kniha mezi stovkami jiných titulů doslova přitáhla. Knížku jsem přečetla rychle - byť zpočátku s občasnými pochybami o reálnosti, ke konci s mocným dojetím, nicméně od první po poslední stránku s nadšením, s obdivem, kterak krásně fabulujete příběh, kterak zacházíte s jazykem. Moc jsem ocenila slovo romistky, to byl od Vás dobrý počin! Měli jsme teď v sobotu v Brně abiturientský sraz naší společné školy :-), té knihovnické; s dávnými spolužačkami v povídání došlo i na knížky, tak jsem Člověka Gabriela s radostí doporučovala, odvolávájíc se na podobnost s adorovanými Žítkovskými bohyněmi, autorky přece jen UŽ známější. Myslím, že ta podobnost nespočívá jen v zasazení příběhu do stejné krajiny, že vás dvě spisovatelky Kateřiny spojuje mnohem více.
Těším se na Vaše (i její) další knihy a přeju při jejich zrodu hodně radosti a zdaru.

Jitka Žáková

Ono těch pozitivních ohlasů přichází více a mne to pokaždé moc potěší, ale objevují se zde jen ty, s jejichž zveřejněním pisatelé souhlasí. Dnes ráno mne napadlo, že na jejich rostoucím množství vydělá i naše hospodářství, protože se pokaždé tak autorsky nafouknu, že si musím jít snížit příliš narostlé sebevědomí uklízením kurníku nebo kozího chlívku. Skvěle to funguje:-)